Bez jasně určené představy
není cesty k ní
Naše vize Chotěboře v roce 2065
V roce 2065 je Chotěboř městem s počtem obyvatel kolem 15 000, kde jedním z nich je i můj pravnuk. Žije tu - je to jeho domov.
Právě se rozhodl přestěhovat z bytu, který je v jeho vlastnictví díky předchozímu odkupu od města, díky kterému bylo možné proinvestovat další projekty. Mimo jiné i nákup pozemků v okolí Chotěboře a jejich proměnu na stavební parcely. Jednu z nich před nedávnem odkoupil a postavil zde dům pro svoji rozrůstající se rodinu. Je to palice tvrdohlavá, ale hlavně podnikavá, proto se jeho zázemím stala i jedna z částí nově vybudované průmyslové zóny, která slouží nejenom jemu, ale i jiným menším a středním firmám. Není to jediná průmyslová zóna. Za nemalého přispění města převážně v roli moderátora, došlo téže k přestavbě části bývalých strojíren, kde našla uplatnění jeho žena. Ta je zaměstnána ve firmě, která navázala na historickou tradici strojírenské výroby. Ale nebude to dlouho trvat a budou si bez ní muset chvíli poradit. Druhý “přírůstek” je již na cestě. Ale zase tak dlouho ne. Díky zachovaným jeslím jí za chvilku zase mají zpět.
Z nich ho jistě bude vyzvedávat jeho bratr - můj prapravnuk. Ten momentálně dokončuje novou základní školu a vybírá si školu střední. Budu teď tiše doufat, že to bude místní průmyslová škola. Došlo naštěstí k obnově a transformaci středního školství. Díky tomu se chotěbořská střední škola stala doslova ,,líhní‘‘ pro další subjekty, které úzce spolupracují s danou školou, a díky tomu jsou místní žáci nejenom vzdělaní, ale především i prakticky zkušení. Tedy by můj prapravnuk neměl mít problém najít práci, jelikož obě strany jasně vědí, co se nabízí a co “nakupuje”. Svoje umělecké nadání rozvíjí v místní umělecké škole.
Je to mladá, moderní rodina, u níž rezonuje tíha k lokálnosti, a ne velkému konzumu. Proto je dobře, že již před několika lety došlo k podpoře především malých podnikatelů zaměřených na výrobu a prodej výrobků z regionálních surovin. Díky iniciativě ze strany města mohou při procházce po náměstí narazit na spoustu malých obchůdků a vše potřebné nakoupit.
Jednou za týden vyrazí do místního obchodního centra, kam se dostanou poměrně rychle po nově vybudované objízdné komunikaci, která zároveň spojuje části města. Po cestě nazpět domů potkají autobus MHD, který je v této době již aktivní a efektivně propojuje celé město. Rozšíření MHD zde funguje i jako kyvadlová doprava k dopravnímu uzlu k napojení na rychlodráhu, která je ale více využívaná mojí pravnučkou. Žije sice v Chotěboři, ale je to mladá aktivně žijící žena budující kariéru. Díky plynulému a rychlému spojení se bez problémů dostane do Jihlavy, Brna, Ostravy či do Prahy, která je jejím nejčastějším cílem, s ohledem na její práci pro nadnárodní společnost. Cesta ji zabere necelých 40 minut, kdy má alespoň čas na dvě kapitoly z oblíbené knihy.
Po cestě vlakem si též nastaví snížení teploty v jejím bytě v bytovém domě postaveném developerem na pozemku, který zajistilo město díky investicím do nákupu pozemků určených k rozvoji. Developer to ale rozhodně neměl jednoduché, díky jasné vizi města o podobě výstavby. Díky tomu si vnučka nejen nastaví teplotu v bytě, ale také splachuje dešťovou vodou a o celkové spotřebě vody i elektřiny má aktuální přehled, stejně tak o dobíjení jejího malého elektromobilu, které probíhá z fotovoltaických článků na budově. A proč je jejím domovem Chotěboř? Je to jednoduché. Náklady na život nemá přemrštěné a díky tomu si i v mladém věku může dovolit žít ve vlastním. Ale život není jenom o bydlení a práci. Ráda plave, a tak velmi oceňuje vybudovaný sportovní komplex, kde si po pár bazénech, za mírného vřískotu místní mládeže, jde odpočinout do saunového světa, který je součástí komplexu. Ten se nachází naproti místní sportovní hale, která je využívána celoročně. Je centrem dění nejenom sportovních utkání, jejich zázemí zajišťuje již zmiňované sportovní centrum, ale i kulturních akcí, a především koncertů mimo sportovní sezónu.
V létě si zajde do vybudovaného amfiteátru, který zároveň slouží jako letní kino. Zálibu také našla ve vaření, a tak velmi oceňuje místní farmářské trhy, které jsou prospěšné nejen pro ni, ale zároveň podpoří i místní zemědělce. Jednou za 14 dní si ráda zajde do místního tanečního sálu na večery samby se svojí kamarádkou lékařkou. Ta není původem z Chotěboře, ale přišla sem za prací, protože se město stalo dobrým moderátorem mezi zdravotním střediskem a nastupující generací lékařů. Město se tak stalo spádovým centrem nejméně pro 30 tisíc obyvatel. Pracuje zde i kamarádčin manžel. Vede zde zubní ordinaci. Seznámili se v Chotěboři, poté co sem přišli za nabídkou práce. Toto středisko úzce spolupracuje i s domovem důchodců, kde je v péči kamarádčina babička.
Toto je naše vize, která by se měla naplňovat v průběhu dalších 43 let. Zprvu se to může zdát jako velmi vzdálená budoucnost, ale z vlastní zkušenosti víme, že bez cíle není cesty. A pokud již teď, bez zbytečného postávání, nezačneme pracovat na základech pro dlouhodobý rozvoj, může se stát, že budoucnost Chotěboře – našeho domova a snad i domova našich potomků - nebude v duchu rozvoje, růstu a prosperity. Ale právě naopak.